Anděl a luna

28. dubna 2008 v 14:01 |  básničky

Anděl a luna

Po dešti hořících hvězd
snažím se bolest nést,
na ňadrech stříbro slzí,
tak mě to všechno mrzí…
zkus mě dál cestou vést.
Je noc toužím měsíční svit
i sladkou temnotu pít.
Pod křížem pláči,vzlykám,
jed ve rtech uzamykám,
už nemám sílu žít.
V noci i ostří nože mění svou tvář,
pod svitem luny odráží stříbrnou zář,
slzavé údolí,
srdce už nebolí,
jsem černý anděl co mu vzali svatozář.
Po hříchu prý následuje trest…
ten můj se však už nedá snést.
Co jsem komu udělala ?
Že jsem boha proklínala,
Že jsem se ďáblem nechala svést ?
Ve tmě i oplátka tolik něžná,
její vábení nedá mi pokoje,
bolest mi svírá hrdlo,
nebe mou duší opovrhlo,
nemám sílu pláči… vzdávám se bez boje…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama